KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Projevy francouzského prezidenta na Sorbonně se staly milníky. V roce 2017 zde věštil Evropě zářnou budoucnost – úplně nenastala. Teď naopak zvěstuje blížící se apokalypsu – a my si můžeme jen přát, aby se ani toto proroctví nenaplnilo.
Jádro měly obě řeči stejné: Evropa musí být silnější, soběstačnější, soudržnější. Lišil se však tón a míra abstrakce. Zatímco první Macronův projev je abstraktnější a jeho tón optimistický, letošní projev je konkrétnější a pochmurný.
Upozorňuje v něm, že Evropa a její instituce nejsou nesmrtelné – že mohou zemřít. A to velmi lehce, dodejme. Novinkou je i to, že nemluvil jen o EU, ale o evropském projektu jako o prostoru sdílejícím společné liberální a demokratické hodnoty „od Lisabonu až po Oděsu“.
O jeho projevu info.cz podrobně informovalo již minulý týden. Podobně jako v jiných zprávách a analýzách i zde zaznělo, že jde o úvodní část kampaně před volbami do Evropského parlamentu. Macronova centristická strana v průzkumech notně zaostává za euroskeptickým sdružením Marine Le Penové – ta by ostatně mohla Macrona posléze vystřídat i v úřadě.
Toto vědomí nepochybně Macronovy obavy posílilo a ne náhodou během projevu několikrát zmínil právě nebezpečí „nacionalismu“. Na druhou stranu fakt, že projev byl nepochybně součástí volební kampaně, nikterak nesnižuje závažnost varování, s nímž francouzský prezident přišel.
Silná slova, slabé činy
V tom hlavním lze jen těžko s Emmanuelem Macronem nesouhlasit. Evropa skutečně musí být silnější. Stejně tak by bylo pošetilé popírat hrozící nebezpečí, na která poukázal: odstředivé tendence a extremismus, bezprostřední ohrožení bezpečnosti ze strany Ruska a ekonomické hrozby, které představuje zejména Čína a americký protekcionismus. Ten může po případném zvolení Donalda Trumpa ještě zesílit.
Jako řešení nabídl několik věcí, mimo jiné zdvojnásobení evropského rozpočtu, zvýšení veřejných výdajů na technologické inovace, posílení zbrojařského průmyslu a upřednostňování evropských zbrojařských firem při nákupech.
EU se již mnoho let potýká s problémem migrace, ale nedávno přijatý „migrační pakt“ není dlouhodobě udržitelným řešením
Znělo to všechno hezky a logicky. Ještě lépe by to však znělo, kdyby byl francouzský prezident trochu sebekritický a ve své analýze problémů, jimž čelí nejen Evropa, ale i Západ šel hlouběji.
Že Evropa ekonomicky zaostává za Spojenými státy, se ví už dlouho. Příčinou není zdaleka jen americký protekcionismus, ale především přeregulovaný pracovní trh a příliš štědrý sociální stát. K tomu všemu Francie sama vydatně přispěla.
Již někdy na počátku tisíciletí se psalo o tom, že francouzské firmy generují většinu svého zisku mimo Francii — protože na „socialistickém“ trhu to prostě nejde. Jenže s rozšířením EU se tyto možnosti zúžily; a naopak silná regulace a sociální stát se staly normou v dalších zemích.
Velkým vnitřním problémem Evropy, který do značné míry posiluje nacionalistické tendence, je migrace, zejména migrace muslimská. Tu sice nejhůře nezvládlo Německo, ale Francie na tom se svými no-go zónami není o moc lépe. EU se přitom problém migrace nedaří vyřešit dlouhodobě – nedávno uzavřený migrační pakt žádné řešení není.
Problém není ale jen soudržnost Evropy coby území, na kterém jsou uznávána lidská práva a liberální demokratické hodnoty vycházející z tradice osvícenství, ale soudržnost Západu jako takového. Pokud prezident Macron zapáleně mluví o nutnosti posílit obranu a obranný průmysl, dokonce hovoří o vytvoření speciálních jednotek, trochu zapomíná zmínit, že k obraně je zapotřebí též vůle lidských jednotlivců. Takových, kteří budou upřímně věřit hodnotám, na nichž jejich společnost stojí, a budou ochotni za tyto hodnoty bojovat.
Bez sdíleného étosu se neubrání žádná společnost. A takového étosu není možné dosáhnout jinak než péčí o vzdělávání a důsledným potíráním extremistických excesů a pokusů o zničení pluralitního demokratického systému. Nic z toho se však na Západě neděje.
Ze Spojených států se do Evropy, hlavně do Británie, přelívá woke ideologie, která je nenávistná, totalitní, antisemitská a rasistická. Útočí na demokratický systém jako takový a na rodinu, jež je jeho základem. Protesty, které zachvátily v poslední době americké univerzity, jsou toho nejlepším příkladem.
Bez návratu k tomu, co Evropu učinilo vyspělou i tolerantní, tj. ke svodobnému podnikání bez nesmyslných regulací, nebude „starý kontinent“ už nikdy silný ani relevantní.
Studenti elitních amerických (ale i britských) vysokých škol vykazují nebývalou míru nenávisti ke společnostem, které jim studovat umožnily. Je naivní tyto protesty srovnávat s protesty v roce 1968, jak to činí například Jiří Pehe. Mnohem spíše připomínají to, co se dělo v Německu v roce 1938. Oslavují teroristické hnutí Hamás, vyzývají k útokům na židovské studenty a volají po radikální destrukci všeho, co vzešlo z evropského osvícenství, tedy i po konci liberalismu a demokracie.
Společně s budováním obranných systémů proto bude muset jít zásadní obnova toho, co stále ještě pokládáme za elitní vzdělání. Bez silného étosu, jež se postaví extremismu všeho druhu, obrana hodnot, které vznikly na Západě, možná nebude.
A bez návratu k tomu, co Evropu učinilo vyspělou a tolerantní, tedy k podnikání, které není dušeno nesmyslnými regulacemi, nebude starý kontinent nikdy silný a relevantní.
Evropa nepochybně musí posílit zbrojařský průmysl a musí si zajistit určitou soběstačnost ve všem strategickém. To je však ze všech úkolů ten nejlehčí.
